O Nás

Nevím proč, ale když jsem byl malý, doma jsme neměli žádná zvířata, nějaký čas jsme chovali v akváriu paví očka a mečouny.

Prvním zástupcem naší budoucí kočičí rodiny je sibiřský kocour Damián. Na jeho počest se jmenuje naše chovatelská stanice Česká horská. To už je však jiný příběh. Je to pan kocour, když se mu chce je velmi mazlivý, ale pořád je v něm cosi z divokosti jeho předků.

Khatereh je šlesvicko holštýnská princezna, protože její otec je jantarový princ Belus Bersteinprinz vom Ambergarten. Maminka je Švédka Panacotta. Byli jsme si pro ni až u Baltického moře, kousek od Dánska (Rendswühren) u chovatelky Susanne Mahler. Katty by se měla stát zakladatelkou našeho chovu norských lesních koček. O tom, že se u nás bude mít dobře není pochyb. Jestli se stane zakladatelkou našeho chovu, to se uvidí.

Proč je naše chovná stanice „Česká horská CZ“

Když se po roce 1989 lámal chleba v Československu, snažil se kdekdo rychle zbohatnout, založit firmu nebo nějak přijít k velkým penězům. Protože jsem v té době učil , k potokům se zlatými rybkami jsem nezabloudil. Leč zkusili jsme ve větším pěstovat žampióny a několik sezon nás to bavilo, ale k zbohatnutí to opravdu nevedlo. Byl jsem v kontaktu a jsem dodnes s vysokou školou coby externista. Občas jsme zašli s děkanem Alma mater a jeho tajemníkem „K Beránkům“ na jedno a kuli pikle. Po zkušenostech s žampióny jsme však koketovali s marketinkem nebo s jinými drobnými aktivitami. I stal jsem se v průběhu let vedoucím asi stovky bakalářských a diplomových prací studentů oné VŠ. Při jednom dýchánku u Beránka jsem také sdělil, že jsme zakoupili sibiřského kocoura, což je rasa polodlouhosrstých koček, které mají základ v polodivokých kočkách žijících v Rusku. Ke stejnému základu se hlásí i Mainské mývalí kočky nebo Norské lesní. Ten den jsem prohlásil, že s kocourem Damiánem mám záměr založit chov úplně jiného plemene a to České horské kočky. K záměru jsme se postupně vraceli v průběhu příštího půlroku a téma se stalo aktuální na každém sezení v hospůdce. Jinak jsem se příliš nikomu nezmiňoval, to aby mně nikdo nepředešel. Bohužel jsem to neřekl ani manželce. Jednoho dne se vrátím z práce, kocour Damián leží natažený na dece na zemi, oči má zavřené a namazané vazelínou. Po sdělení mé drahé, že ho dala vykastrovat, aby neznačkoval, se zbořil i můj záměr dát, spolu s Damiánem, světu nové kočičí plemeno. U Beránků jsme drželi minutu ticha a ještě dlouho, dlouho po tomto bestiálním aktu ženského plemene, litovali kočičího zástupce mužského rodu. A tak, po létech, kdy jsem zakládal chovnou stanici uvedl jsem na prvním místě název „Česká horská CZ“, i když budeme chovat především norské kočky. Viď Damiáne.